Oprávnění školit pro práce ve výškách dle nařízení vlády – 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
V minulých dnech proběhla na FB ve skupině bezpečáci – výměna zkušeností BOZP i PO výměna názorů na to, kdo je oprávněný školit dle tohoto nařízení vlády pro práce ve výšce (záměrně píší „pouze“ školení ve výšce, rozumím tím školení dle tohoto nařízení vlády). Dle mých znalostí není v žádném právním předpisu definován okruh osob oprávněných provádět toto školení. Právní předpisy předpokládají však dostatečné znalosti školitele.
Tato diskuse mě vedla k tomu, abych se nad tímto probléme hlouběji zamyslel a pokusil se přijít s názorem, který by bylo možné akceptovat a který by respektoval platné právní předpisy.
Navrhuji tedy postupovat takto:
Téma školení pro práce ve výšce rozdělit na dvě zpravidla oddělené části:
- Školení pro práce ve výšce, které obsahuje proškolení pracovníků, které zahrnuje příslušné právní předpisy, technické normy a vlastnosti a používání OOPP pro práce ve výšce.
- Toto školení může provádět: pracovník, který je dostatečně seznámen s těmito předpisy a způsoby používání OOPP a který má také praktické znalosti v systému práce dle ČSN EN 363, znalosti toho, co je předmětem školení (žebříky, lešení, zdvižné plošiny a další podle toho jakou část školí). Zastávám názor, že školení má být zaměřeno výlučně na konkrétním činnosti, které pro daný okruh pracovníků připadají v úvahu a se znalostí těchto prací.
- Toto školení na základě smlouvy může provádět pouze externista, který splňuje požadavky ad a) a který je držitelem vázané živnosti pro poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
- Výuka, která navazuje na školení pro práce ve výšce ad 1), kdy pracovníci se učí některé konkrétní pracovní postupy při práci ve výšce, příkladem může být práce formou lanového přístupu, práce na stožárech, práce na dřevěných sloupech formou pracovního polohování a podobně. Tuto výuku pak může provádět ten (ta organizace), kdo je plně znalý bezpečných pracovních postupů při dané činnosti a který je vybaven tak, aby mohl provádět i praktickou výuku.