Odborník žasne a laik se diví. Tak jsme (v mé generaci) komentovali něco, co svou neuvěřitelností nebo absurditou přesahovalo normální chápání.
Toto řešení navrhla a realizovala jedna z instalačních firem na našem trhu. Nevím, zda z neznalosti, nebo se záměrem trápit budoucí uživatele. Sázel bych však na neznalost postupů.
Při zběžném pohledu na první snímek si snadno řeknete: „Zbytečně mnoho kotvicích bodů“.
Když se podíváte na druhý snímek, uvědomíte si, že projít mezi světlíkem a volnou hranou střechy je nutné pouze za použití OOPP proti pádu z výšky. Na třetím snímku je očíslování jednotlivých kotvicích bodů pro následující popis.
Popíši, jak u tohoto řešení musí pracovník postupovat. Ponechám na vás, zda je to reálné a také vynutitelné.
Krok 1: Pracovník za využití dvou spojovacích prostředků upevní jeden na kotvicí bod „1“
Krok 2: Druhý spojovací prostředek upevní na kotvicí bod „2“
Krok 3: Vrátí se k bodu 1 a odepne spojovací prostředek
Krok 4: Upevní první spojovací prostředek na bod „3“
Krok 5: Vrátí se k bodu 3 a odepne jeden spojovací prostředek
Krok 6: Upevní spojovací prostředek na bod „4“
Krok 7: Vrátí se k bodu 3 a odepne jeden spojovací prostředek
Krok 8: Upevní spojovací prostředek na bod „5“
Krok 9: Vrátí se k bodu 4 a odepne jeden spojovací prostředek a ponechá ležet na střeše
Tím však trápení nekončí, kotvicí bod „5“ je ve vzdálenosti pouze 1300 mm od světlíku nechráněném proti propadnutí. Musí tedy ponechat spojovat prostředek upevněný k bodu „5“ a pokračovat dál po střeše. Při cestě zpět použije ponechaný spojovací prostředek a vše zopakuje.
Podle zvyklostí jedna a táž firma provedla návrh, realizaci i výchozí prohlídku po instalaci. Samozřejmě, bez závad.
