V návrzích i v realizovaných kotvících zařízení, které jsou určené k ochraně proti pádu často se opakují chyby, které mohou mít vážné následky.
Od HIP a TDS nelze oprávněně očekávat podrobnou znalost navrhování systémů v ochraně proti pádu. Stavbyvedoucí musí řešení ochrany proti pádu ovládat. Je to jeho „denní chleba“. HIP si ve většině případů vypracování systému ochrany proti pádu při údržbě stavby zadá. Jsou však chyby, které je možné rozpoznat na první pohled.
Na obrázcích je chybné umístění kotvicích bodů.
- Odůvodněně lze předpokládat, že pád 4 metry, resp. 5,3 metrů, nebude bezpečně zachycen.
- Celkový výška potřebná pro zachycení pádu bude:
Obrázek a) 4 m přesah spojovacího prostředku + 1,8 metrů rozvinutý tlumič + 2 m výška osoby + 1 m obvyklá rezerva. Celkem: 7,8 m
Obrázek b) 5,3 m přesah spojovacího prostředku + 1,8 metrů rozvinutý tlumič + 2 m výška osoby + 1 m obvyklá rezerva. Celkem: 9,1 m.
Pokud je pracovník jištěný k poddajnému kotvicímu vedení, např. ocelovému lanu, je nutné připočítat průvěs lana. U ocelového lana průměru 8 mm a délce 100 metrů se udává průvěs cca 1,5 metrů. Výsledná výška tak bude 9,3 m, resp. 10,6 metrů
I v případě správného umístění kotvicích bodů a přesah spojovacího prostředku bude maximálně 1,5 metrů (to je maximum platné pro ČR), je vždy nutné posoudit, zda v místě pádu nejsou překážky, o které se pracovník může zranit. Např. níže ležící balkon, terasa, výstupky na fasádě, prosklené plochy apod.
