Vymezení ploch na střechách vhodnou ochranou proti pádu

Vymezení ploch na střechách vhodnou ochranou proti pádu

  Nařízení vlády ČR č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (dále jen „nařízení vlády“) v § 3 odstavci 4 uvádí: Ochranu proti pádu není nutné provádět a) na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny nepřesahuje 10 stupňů, pokud pracoviště, popřípadě přístupová komunikace, jsou vymezeny vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou^6) umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu (dále jen "volný okraj"). Nařízení vlády jako odkaz ^6) uvádí § 2 písm. m) vyhlášky č. 324/1990  Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích. Tato vyhláška však pozbyla ke dni 1. 6. 2006 platnost.

     V praxi tak často nastává rozdílné chápání tohoto odstavce nařízení vlády. Zejména názor na to, co je zábrana a jak má vypadat se velmi liší. Běžně se setkávám s názory, že je dostatečným vymezením barevné označení a v protikladu k tomuto názoru, že jedinou vhodnou zábranou je zábrana odpovídající požadavkům ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí.

     Nařízení vlády předpokládá, že pokud je na souvislé ploše vhodná ochrana proti pádu, není nutná ochrana proti pádu. Autor si z formulace § 3 odstavce 4 nařízení vlády dovozuje, že pokud je na střeše instalováno kotvicí zařízení – viz ČSN EN 795 Prostředky ochrany osob proti pádu – kotvicí zařízení – určené k ochraně proti pádu, není nutné vymezovat vzdálenost 1,5 metru od volného okraje. Na většině střech však kotvicí zařízení instalováno není. V tomto případě je nezbytné se zabývat jakým způsobem vzdálenost (nejméně) 1,5 m od volného okraje vymezit. Takové vymezení musí odpovídat charakteru a rozsahu prováděných prací.

     U střech, které nejsou vybaveny kotvicím zařízením, je nutné zvážit veškerá rizika, která při údržbě střechy mohou nastat. Jde zejména o rozsah a charakter prací. Na straně jedné celoplošné práce při odstraňování nadměrného množství sněhu, na straně druhé, provádění prací, které lze odložit na příhodné povětrnostní podmínky a které dovolují nespouštět ze zřetele volný okraj střechy.

     V situaci, kdy je nezbytné zvolit vymezení zábranou, je dle názoru autora, potřebné u systémů dočasné ochrany volného okraje vycházet z požadavků ČSN EN 13374 Systémy dočasné ochrany volného okraje – Specifikace výrobku – Zkušební metody. V části 1 Předmět normy je mimo jiné uvedeno, že tato evropská norma určuje požadavky a zkušební metody pro systémy dočasné ochrany volného okraje pro použití při výstavbě a údržbě budov a jiných konstrukcí. ČSN EN 13374 definuje/klasifikuje tři třídy ochrany volného okraje.

     Třída ochrany A zajišťuje odolnost pouze pro statické zatížení, která odpovídají požadavkům na:

  • Oporu pro osobu opírající se o konstrukci ochrany, nebo přidržující se jí při chůzi; a
  • Kolektivní ochranu osoby, která jde nebo padá směrem ke konstrukci ochrany.

Třída A může být použita, jestliže sklon je menší než 10°.

     Třída ochrany B zajišťuje odolnost pro statická zatížení a pouze malé dynamické síly, které odpovídají následujícím požadavkům:

  • Opora pro osobu opírající se o konstrukci nebo přidržující se jí při chůzi; a
  • Kolektivní ochrana osoby, která jde nebo padá směrem ke konstrukci ochrany;
  • Kolektivní ochrana osoby, která klouže nebo padá na šikmé ploše.

Třída B může být použita, jestliže sklon je menší než: - 30°bez omezení výšky pádu; 60°a výška pádu je menší než 2 m.

     Třída ochrany C zajišťuje odolnost pro velké dynamické síly, které odpovídají požadavkům pro zachycení padající osoby, která sklouzla na strmé ploše:

  • Kolektivní ochrana osoby, která klouže nebo padá na strmé ploše.

Třída C může být použita, jestliže sklon je mezi: 30°a 45°bez omezení výšky pádu, nebo 45°a 60°a výška pádu je menší než 5 m.

     ČSN EN 13374 Systémy dočasné ochrany volného okraje – Specifikace výrobku – Zkušební metody stanovuje rovněž statické a dynamické návrhové požadavky pro jednotlivé třídy.

     Při navrhování ochrany volného okraje střech je nutné vzít v úvahu, kdy se jedná o ochranu dočasnou a o ochranu, které je trvalou součástí stavby. V tomto druhém případě má zábrana respektovat požadavky ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí. Při navrhování trvalé ochrany volného okraje zpravidla požadavek nařízení vlády na zřízení zábrany) umístěné ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od volného okraje ztrácí smysl. Účelnější je zřízení zábradlí na volném okraji, aby byl možný bezpečný pohyb po celé ploše střechy.

     Z uvedeného stručného výňatku z některých ČSN a nařízení vlády č. 362/2005 Sb. pro autora článku mohou nastat tři případy:

  1. Na střeše s pohybem osob, které provádí údržbu, je instalovaný systém individuální ochrany proti pádu. V tomto případě není nutné vymezovat prostor nejméně 1,5 m od volného okraje. Pracovníci však musí být chráněni proti pádu v celé ploše, bez ohledu na vzdálenost od volného okraje;
  2. Na střeše s pohybem osob, které provádí údržbu a kde není instalovaný systém individuální ochrany proti pádu a je tedy nutné vymezit vhodnou ochranou proti pádu plochu ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od volného okraje. Pracovník se může bez individuální ochrany proti pádu pohybovat uvnitř plochy vymezené vhodnou ochranou proti pádu. Za touto ochranou je pohyb vyloučen; a
  3. Na střeše s pohybem osob, které provádí údržbu a kde není instalovaný systém individuální ochrany proti pádu a na okraji střechy je zřízeno zábradlí. Pracovník se může bez individuální ochrany proti pádu pohybovat po celé ploše střechy.

     Závěr: s ohledem na skutečnosti uvedené výše pod písmenem a) uvedených tří případů, bude vhodné při novelizaci nařízení vlády ČR č. 362/2005 Sb., vyrovnat se se situací, kdy na střeše je instalováno zařízení určené k individuální ochraně proti pádu, avšak pracovník musí být jištěn na celé ploše střechy, tedy i na plochách, kde k pádu z výšky dojít objektivně nemůže. Toto nařízení vlády vzniklo v době, kdy kotvicí zařízení se v ČR prakticky neinstalovalo. Nemohlo tedy na případy střech s instalovaným kotvicím zařízením vhodně reagovat. Dnes je situace jiná. Kotvicí zařízení se stávají běžnou součástí nových staveb.

     Na střechách vybavených pro použití OOPP, například kotvicím zařízením, si lze představit i jiné vymezení ploch, na kterých není nutné použít OOPP a to bez nutnosti vymezit tyto plochy vhodnou ochranou proti pádu ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od volného okraje.  Právní předpisy by měly umožnit určení ploch, kde není nutné použití OOPP i jinak než vymezením vhodnou ochranou proti pádu. I samo kotvicí zařízení může vymezit plochy, kde použití OOPP je povinné a kde ne. V praxi lze předpokládat také případy, kdy bude plně vyhovující vymezení pomocí barevných pásů, které opět určí plochy s povinným použitím OOPP, nebo naopak plochy, kde použití OOPP není nutné. Možností určení ploch s použitím OOPP je samozřejmě více.

     Jen obtížně si lze představit, že na rozlehlých střechách vybaveným kotvicím zařízením bez dalšího vymezení vhodnou ochranou proti pádu volného okraje, budou pracovníci nuceni chránit se proti pádu i ve středu těchto střech. Současná právní úprava předpokládá ochranu proti pádu v celé ploše střechy vybavené kotvicím zařízením bez dalšího vymezení vhodnou ochranou proti pádu umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od volného okraje.

22. 9. 2017

Mojmír Klas